V závěru mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci prezidentka organizačního výboru řešila už jen drobnější zádrhele a pochvalovala si, že největší sportovní akce v České republice v historii se vydařila, i když se objevily i problémy. Obhajuje také ceny vstupenek, jejichž výše byla terčem velké kritiky.

“Vidíte ty kruhy pod očima? Nasazuji vrstvu mejkapu každé ráno,” žertovala Neumannová v sobotním rozhovoru s novináři. “Bylo to náročné, málo spánku. Když už nebyla práce, tak byly společenské události po večerech, takže se těším, až se konečně vyspím. Ale není důležité, jak jsem to přežila já, ale jak se šampionát podařil. A já myslím, že se to povedlo,” prohlásila olympijská vítězka v běhu na lyžích.

Kritické chvíle prožívala hned první den mistrovství. Ještě do pozdního odpoledne vyřizovala problémy, za dvě hodiny už ale stála při slavnostním zahájení upravená a na všechny se usmívala. “Přitom jsem byla hrozně unavená a nervózní. Potom se to rozjelo, od druhého dne jsme se srovnali a už to běželo v pohodě,” uvedla. Potěšily ji téměř všechny závody. “Jen ta štafeta, to byla škoda. Ale co se týká organizace, tak nebylo nic, co by mě zklamalo,” tvrdí.

Problém vznikl v pátek u vstupu do areálu ve Vesci, kde se před závodem mužských štafet tvořily zácpy a hrozila panika. “Problém je, že někteří lidé chodí pozdě na závody, až půl hodiny před začátkem. Z naší strany to nebylo zanedbáno, turnikety mají určitou kapacitu, průchodnost byla maximálně využívána,” uvedla Neumannová. Diváci se občas hromadily i u areálu na Ještědu. “Byla malá časová pauza mezi běhy a skoky, ale ten program si diktuje vysílací unie. My do toho nemáme co mluvit.”

Neumannová obhajovala i kritizované ceny vstupenek, obzvlášť na skoky na lyžích. “Když budou chtít fanoušci přijít, tak přijdou. A ukázalo se, že takových lidí je hodně,” řekla. Od pátku do neděle je však ve Vesci akce lístek za korunu k zakoupené vstupence. “Lidi přišli na štafetu mužů. Akce trvá dál a ty návštěvy jsou o dost nižší než v pátek,” zmínila se o rekordní návštěvě 37.000 fanoušků. “Maximálně bych přistoupila na zlevnění lístků na severskou kombinaci, kde ten zájem není tak velký. Ale pokud jsou lidi schopní platit 500 korun za hokej a 1000 za atletiku…,” míní.

Zásadní problém během dvou týdnů podle Neumannové nenastal. “Je jasné, že kdybychom dělali mistrovství světa za pár let znova, tak budeme chytřejší,” uvedla. Nic důležitého by však nezměnila. “Poprvé se tím musí člověk protrápit, to je všude na světě. Museli jsme spoustu věcí řešit na poslední chvíli, ale příště bych využila zkušenosti,” uvedla. Mistrovství světa by se podle ní mohlo konat v Česku opět, ale rozhodně ne dřív než za deset let.

Mistrovství světa nemělo v Liberci moc pozitivní ohlasy, doprovodný program našel odezvu jen někdy. “Jsme tlačení, aby z MS byl festival. A to je nejlepší, co jsme pro Liberečáky mohli udělat,” řekla. Kritiku sklidila i za dodatečnou dotaci 15 milionů na doprovodný program. “Večer se na náměstí chodili lidi bavit,” argumentovala Neumannová. Fakt že se obyvatelé města se šampionátem nesžili, ji netrápí. “My dělali MS pro celý svět a nejen pro Liberec,” prohlásila.

Šampionát bude Neumannovou zaměstnávat i nadále. Hned v úvodu příštího týdne čekají vedení pořadatelů jednání. “Než to všechno skončí, to je otázka několika měsíců,” řekla bývalá lyžařka a nechtěla proto specifikovat, čemu se v budoucnu bude věnovat.

Zdroj: ČTK

Závěr mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci vyšel českému sdruženáři Pavlu Churavému nepoměrně lépe než začátek šampionátu. Po dvou špatných výkonech si spravil chuť ve čtvrtečních štafetách a pak i osmým místem v individuálním závodu na velkém můstku. Připsal si tak nejlepší výsledek na MS, kde startoval už pošesté. Přesto trochu litoval, že mohl dopadnout ještě lépe.

“Ale je to o tom štěstíčku,” prohlásil. Ve Světovém poháru se mu letos dařilo, dvakrát byl na stupních vítězů, ale v sobotu mu k medaili scházel o něco lepší skok. Naopak běžecká část mu vyšla, i když mu v závěru docházely síly.

“Jsem moc rád, že mi Kukíno půjčil běžky, bylo to znát,” poděkoval Martinu Koukalovi. Na středním můstku se mu minulý týden nedařilo i proto, že mu v běžecké části nejely lyže. “Z kopečka jsem předjížděl, to bylo super, ale asi mu je budu muset vrátit,” usmál se.

Začátek šampionátu byl pro Churavého krutý. V posledním závodu SP v Klingenthalu totiž skončil třetí a v Liberci se od něj proto čekal velký úspěch. “Ale byl jsem unavený,” poznamenal.

V závodu s hromadným startem po prvním skoku dokonce útočil minimálně na šesté místo, ale pak se propadl. “To mi docela podrazilo nohy,” vzpomínal na začátek šampionátu. Pak přišel malý můstek. “Z toho jsme byli nešťastný všichni. Tam se to nepovedlo vůbec,” přiznal.

Druhý víkend už mu ale bylo do smíchu. “V týmech jsme na víc neměli,” glosoval šesté místo, “a tady jsem si přál být do desátého místa, což se mi splnilo, takže paráda,” radoval se.

Výsledek mu zlepšil náladu čtyři závody před koncem Světového poháru. “Já jsem si tady svoje splnil, mohlo to být lepší i horší, ale sezonu mám dobře rozjetou. A kdybych se udržel do desítky, byl bych rád,” naznačil, že věří v úspěch v celkovém hodnocení SP.

Zdroj: ČTK

Pavel Churavý obsadil v závěrečném závodu sdruženářů na světovém šampionátu v Liberci osmé místo a pro českou reprezentaci v severské kombinaci tak zajistil nejlepší výsledek na mistrovství. Mistrem světa se stal Američan Bill Demong, který ve finiši závodu na deset kilometrů předčil Němce Björna Kircheisena. Francouz Jason Lamy Chappuis neudržel vedoucí pozici po skokanské části a dojel si pro bronz.

Další z českých reprezentantů Miroslav Dvořák skončil dvacátý, Aleš Vodseďálek byl jednatřicátý a Tomáš Slavík o pět míst za ním. “Je to trochu zahřátí na duchu,” uvedl ke svému nejlepšímu výsledku na MS v kariéře Churavý. “Jen jsem malinko zklamaný ze svých sil, protože v závěru už jsem byl unavený. Naštěstí se to sešlo,” řekl nejlepší český sdruženář. “Škoda, kdybych měl víc síl, dalo se jet i o páté místo,” litoval.

Demong v sobotu ve Vesci předvedl skvělou stíhací jízdu a náležitě si spravil chuť po čtvrtečním závodu družstev, v němž americké štafetě pokazil útok na zlato před skokanskou částí tím, že si zapomněl startovní číslo a byl diskvalifikován. Sdruženář z Lake Placid si vysloužil všeobecné uznání výborným během, protože jeho ztráta po dopoledním skoku, kdy měl na vedoucího Lamyho Chappuise manko 52 vteřin, se zdála být nedostižná.

Osmadvacetiletý Američan se však z průběžného osmého místa rychle odpoutal a po polovině závodu už společně s dalším vynikajícím běžcem Kircheisenem při průjezdu veseckým stadionem vedoucího Francouze dostihli. Demong s Kircheisenem rychle setřásli i Lamyho Chappuise a střídali se ve vedení, ovšem pak Američan razantně zvýšil tempo a do cílové rovinky už vjížděl osamocený. Demong si tak z Liberce odveze dvě medaile, minulou neděli získal bronz na malém můstku.

“Byla to pro mě výzva. Už se zase můžu usmívat, to je pro mě velmi důležité,” připomněl vítězný Američan svůj zkrat z týmového závodu. Byl také rád, že mu gratulovali kolegové z družstva, které nejspíš připravil ztraceným číslem o téměř jistou medaili, možná i zlatou. “Dodali mi sebevědomí a způsobili, že jsem na to dokázal napomenout. Musím jim moc poděkovat, že mě nezatratili, jsme skvělý tým,” podotkl.

Demonga těší, že navázal na úspěchy Todda Lodwicka, který získal v Liberci dvě zlata. “Každý chce být v Americe nejlepší. A je dobré, když se někomu nedaří, že zaskočí někdo jiný,” konstatoval. Za úspěchy týmu stojí i psychická pohoda, která ale byla po čtvrteční události narušená. “Je vidět, že se i po průšvihu umíme dát dohromady,” uvedl Demong. Na číslo si tentokrát dal pozor. “Měl jsem ho radši celou dobu kolem krku,” řekl s úsměvem.

Churavý si dojel pro svůj nejlepší výsledek na mistrovství světa. V posledním závodě byl po skoku dvanáctý a v běhu si polepšil ještě o čtyři místa. Dlouho figuroval v silné šestičlenné skupině, kde byl aktivní především Nor Magnus Moan. Churavý však nepřipustil, aby vypadl z elitní desítky, a nakonec dorazil do cíle jako osmý. Na Demonga ztratil necelou minutu, od bronzu jej dělilo 28 vteřin.

Zdroj: ČTK

Velký osobní úspěch v podobě stříbrné medaile na klasické patnáctce, ale také rozčarování z propadáku ve štafetě, které nepomohl k lepšímu než konečnému dvanáctému místu. Tak bude vzpomínat na své sedmé mistrovství světa Lukáš Bauer. Jednatřicetiletý lyžař z Božího Daru za šampionátem v Liberci udělal symbolickou tečku už v sobotu, když se rozhodl, že nepojede závěrečný nedělní maraton na 50 kilometrů.

Bauer byl při bilancování mistrovství částečně rozpolcený, byť v něm převažovala radost z toho, že se na něm na sedmý pokus dočkal cenného kovu. “Po mnoha letech se mi na medaili konečně podařilo dosáhnout, což je super,” řekl novinářům Bauer.

“První reálná šance byla ve Val di Fiemme před šesti lety, kam jsem jel v pozici, že bych mohl atakovat medaili. Ale nevyšlo to ani v Oberstdorfu o dva roky později, ani předloni v Sapporu. Tam vždy chyběl malý kousíček a až teď jsem to konečně korunoval,” poznamenal.

Je rád, že konečně zkompletoval svoji sbírku úspěchů na vrcholných akcích. Ke stříbru na olympiádě v Turíně v roce 2006, loňskému celkovému vítězství ve Světovém poháru a Tour de Ski přidal i medaili ze světového šampionátu.

Bauerovi ale liberecké mistrovství přineslo i zklamání. Minulou neděli mu nejprve příliš nevyšel skiatlon. “Klasika byla výborná, ale ve skejtové části, která byla pocitově dobrá, mě bohužel nepodržely lyže,” připomněl Bauer své 25. místo.

Vnitřně nejvíc jej však zasáhla nepovedená štafeta, v níž na druhém úseku vyjížděl se ztrátou více než dvou minut, kterou nabral Martin Jakš. Češi nakonec dojeli až dvanáctí, když porazili jen Američany. “Závěr byl tedy velmi špatný. Ani já jsem nepodal výkon, za který bych mohl být trochu spokojený. Byl to totální propad a minimálně dva tři roky práce nebylo přetaveno v úspěch, ale ve velký neúspěch,” litoval Bauer.

Mistrovství na domácí půdě jinak vnímal jako povedenou akci. Zamlouvala se mu hlavně podpora diváků, kterých třeba na páteční štafetu do Vesce zavítalo rekordních 37 tisíc. “Minimálně na mužské závody byla atmosféra špičková. Také jsem byl mile překvapen organizací. Nesetkal jsem s minimálním problémem. Nějaký zádrhel se najde vždycky, ale už jsem pár mistrovství absolvoval a musím říci, že tohle patří k lépe organizovaným, i co se týče kvality dobrovolníků,” zhodnotil Bauer.

Liberecký šampionát pro něj byl jasným vrcholem sezony, ale ani v jejím zbytku mu prý motivace chybět nebude. Po dvoudenním odpočinku s rodinou začnou Bauer s trenérem Miroslavem Petráskem plánovat zbývající program. Český běžec možná příští víkend pojede volnou patnáctku na SP v Lahti. “Pak už zbývá padesátka v Trondheimu a finále, které začíná sprintem ve Stockholmu a vyvrcholí ve Falunu. Počítá se to jako loni v Bormiu dohromady,” líčil Bauer.

V závěru sezony jej prý požene vpřed hlavně touha pokusit se získat malý křišťálový glóbus za distanční závody. V jejich hodnocení je zatím čtvrtý; na třetího Itala Pietra Pillera Cottrera ztrácí 49 bodů, na vedoucího Němce Axela Teichmanna jen o šest víc. “Být do třetího místa je motivace. Případný malý glóbus by byl obrovský úspěch,” řekl Bauer.

Zdroj: ČTK

Polská běžkyně na lyžích Justyna Kowalczyková vyhrála na mistrovství světa v Liberci maraton na 30 kilometrů volnou technikou a týden po triumfu ve skiatlonu získala v areálu ve Vesci druhé zlato. Stříbro vybojovala Ruska Jevgenija Medvěděvová, bronz brala Valentina Ševčenková z Ukrajiny.

Z českých reprezentantek doběhla na 39. pozici Helena Erbenová s odstupem téměř sedmi minut, 46. pozici při své premiéře na libereckém šampionátu obsadila Klára Moravcová se ztrátou deseti minut a dvou vteřin na Kowalczykovou.

Šestadvacetiletá Kowalczyková tak v ženském maratonu nechala zapomenout na tři roky starý závod na olympiádě v Turíně, kde v památném finiši podlehla vítězné Kateřině Neumannové a Rusce Julii Čepalovové. Na stupně vítězů se v sobotu nedostala žádná z medailistek předloňského mistrovství světa v Sapporu, kde se však běželo klasickou technikou.

“Jsem hodně unavená, ale to není vůbec důležité, je to skvělý pocit,” řekla vítězka po závodu. Potěšili ji i fanoušci. “Bylo jich tady z Polska dost. Navíc jsem moc ráda, že jsou na stupních vítězů Jevgenija i Valentina. To je pro mě důležité, protože jsem ze stejné části Evropy,” prohlásila Kowalczyková.

Úřadující šampionka Virpi Kuitunenová z Finska, která v Liberci získala zlato ze štafety a sprintu dvojic, tentokrát na dlouhé trati, na níž závodnice mohly poprvé využít v depu výměny lyží s novým mazáním, neuspěla. Po polovině ze závodu dokonce odstoupila, když ve čtvrté desítce už na čelo ztrácela přes dvě minuty.

Útok na čtvrté liberecké zlato a pátou medaili z mistrovství celkově nevyšel ani její krajance Aino-Kaise Saarinenové. Ta se sice dlouho držela ve vedoucí skupině, ovšem v závěru nestačila a dojela sedmá s mankem 16 vteřin na vítěznou Kowalczykovou.

Ta pro sebe závod rozhodla drtivým finišem. Během závodu se držela v čele, více než kilometr před cílem v posledním ostrém stoupání nasadila ke klíčovému trháku a nestačily na ni Medvěděvová s Ševčenkovou ani Norky Steiraová s Johaugovou, které předloni v Sapporu získaly stříbro a bronz.

Kowalczyková měla na posledním mezičasu na kótě 28,95 kilometru k dobru téměř deset vteřin a při sjezdu na stadion si už náskok bezpečně pohlídala. V boji o zbývající dvě medaile neuspělo právě norské duo a Medvěděvová s Ševčenkovou si rozdělily stříbro a bronz.

Zdroj: ČTK

Mistrem světa na velkém můstku na Ještědu se stal Švýcar Andreas Küttel. Skokani v pátek absolvovali pouze jedno kolo, kvůli hustému sněžení začalo druhé kolo znovu a poté bylo opět předčasně zrušeno. Stříbro získal Němec Martin Schmitt, bronz Anders Jasobsen z Norska. Nejlepší český reprezentant Roman Koudelka obsadil stejně jako na středním můstku minulou sobotu deváté místo. Jakub Janda figuroval na 19. pozici, Lukáš Hlava skončil sedmadvacátý a Ondřej Vaculík osmatřicátý.

“Nemůžu říct, že jsem překvapený. Cítím se zvláštně, ale moc šťastný. První kolo bylo regulérní, takže je všechno v pořádku,” uvedl po závodě Küttel, který navázal na předloňský triumf reprezentačního kolegy Simona Ammanna na velkém můstku na MS v Sapporu.

Zklamání naopak po závodě čišelo z favorizovaných Rakušanů: vítěz soutěže na středním můstku Wolfgang Loitzl, šampion nedávného Turné čtyř můstků, a stříbrný Gregor Schlierenzauer, který vede Světový pohár, se museli spokojit jen s šestým a čtvrtým místem.

Předčasné ukončení závodu a započítání jednoho kola ve skoku není úplně neobvyklá věc, například loni v lednu takhle dopadl i Světový pohár v letech v Harrachově. Ale Liberec se zapíše do dějin jako první šampionát, kde se započítávalo do konečných výsledcích pouze jedno kolo.

“Ale tentokrát to bylo správné rozhodnutí,” komentoval verdikt jury Koudelka, který deváté místo považoval za úspěch. “Na to, jak jsem tady špatně skákal v tréninku, to je dobrý výsledek,” uvedl Koudelka.

Špatné počasí na mistrovství světa v Liberci skokanům výrazně narušilo plány. Už ve čtvrtek musela být odložena na pátek kvalifikace kvůli příliš silnému větru.

Druhé kolo se v pátek nedokončilo ani na dva pokusy. Poprvé bylo zastaveno, když na věži zbývalo posledních sedm závodníků, o chvíli později druhé kolo absolvovalo šestnáct skokanů. Jako poslední se na můstku předvedl Slovinec Kranjec; po jeho pokusu dlouhém jen 105 metrů jury rozhodla, že závod s konečnou platností kvůli husté chumelenici zruší úplně.

“Podmínky jsou složité, zapadává nájezdová stopa. Člověk je tam pomalejší, ale hlavně se cítí velmi špatně a mnohem hůř se odráží z hrany,” popisoval Janda poté, co bylo druhé kolo zrušeno poprvé.

První velká medaile tak spadla do klínu devětadvacetiletému Švýcaru Küttelovi, Němec Schmitt zažil díky stříbru velký návrat a cenného kovu z individuální soutěže se dočkal po osmi letech. Naposledy se radoval v roce 2001 na MS v Lahti. Jacobsen navázal na předloňské stříbro ze Sappora, kdy byl součástí úspěšného norského týmu.

Zdroj: ČTK

Rezignaci na místo trenéra reprezentace v pátek zcela vážně zvažoval kouč běžců na lyžích Miroslav Petrásek. Tak moc ho zdrtilo fiasko české štafety na mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci. Před domácím publikem jeho svěřenci totálně propadli, pro české lyžování to bylo podle jeho slov doslova jako porážka Napoleona u Waterloo. Naposledy tým takhle zklamal v roce 2001 v Lahti, kde dojel na předposledním čtrnáctém místě.

Petrásek věřil Martinu Jakšovi a postavil ho do prvního úseku i přesto, že ve sprintu nepředvedl nijak oslnivý výkon. “Když dostane gólman deset gólů, musíte ho postavit znovu. Důvěra je důležitá,” prohlásil ve čtvrtek Petrásek, když tvořil nominaci. V pátek ale jeho “gólman” Jakš dostal gólů minimálně dvojnásobek. “Pak už se mění trenér,” hlesl viditelně zklamaný kouč. “Hodně vážně o tom uvažuji. Možná by tomu nový trenér dal nový směr. Chtěl bych teď být tak maximálně asistent asistenta trenéra,” řekl.

Vysvětlení pro průšvih neměl. “Jeli mizerně,” zhodnotil závod stroze. Nevěděl, jestli tým neunesl tlak veřejnosti v očekávání medaili, nedokázal si vysvětlit nejen Jakšův výpadek výkonnosti. “Martin to rozjel špatně a pak už se to vezlo celou dobu. Je to mizérie a hodně špatný. Teď je to hrozný zklamání,” řekl. “Kluci chtěli obrovsky. Bohužel se na to nedalo dívat,” pravil.

Už na prvním úseku tušil, že je zle. Co mu probíhalo hlavou? “Že bychom měli divákům vrátit vstupné a žádat opakování ceremoniálu,” snažil se zavtipkovat v narážce na slavný výrok Petra Nárožného z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje. Moc do smíchu mu ale nebylo. “Byla tady krásná atmosféra, lidi skvěle fandili, ale od nás nepřišlo žádné poděkování, nepřispěli jsme ničím,” podotkl. V ochozech ve Vesci bylo v pátek 37.000 diváků.

Ještě když přebíral štafetu Lukáš Bauer, kouč stále doufal. “Nadživotní výkon by nás tam vrátil, ale to vůbec nebyl Lukáš,” konstatoval trenér. Podobnou situaci zažil v Lahti 2001. “Tam byli všichni z formy, letos závodili na MS dobře,” připomněl Bauerovo stříbro, deváté místo Martina Koukala ve skiatlonu a třináctou pozici Jiřího Magála v témže závodě.

Loni měl český tým skvělou sezonu, vyhrál závod SP v Davosu a vždy bojoval o stupně vítězů. Jednou dokonce i bez Bauera. Letos ale se běžci potýkají s poklesem formy. “Letos to ze začátku vypadalo, že tam jsme, ale pak se to zaseklo. Lepší závodníky tady prostě nemám,” prohlásil kouč. “Byl to bohužel katastrofální výkon, doufám, že už nikdy nic podobného nezažiju,” dodal.

Zdroj: ČTK

Český lyžař Martin Jakš by nejradši co nejrychleji vymazal z hlavy vzpomínky na páteční vystoupení v tolik očekávaném štafetové závodě, na jehož prvním úseku vyhořel a domácímu kvartetu se tak rychle rozplynul sen o útoku na medailové pozice. Jakš v pátek ve Vesci prožil možná nejtrpčí chvíli v kariéře a připustil, že mu světový šampionát v Liberci ani trochu nevyšel.

“Vůbec jsem se tady nepotkal s formou,” řekl poté, co dokončil nepovedenou první část štafety. Jakš netajil, že mu klasický desetikilometrový úsek absolutně nevyšel. “Ale vůbec nevím, co se přihodilo. Po čtvrtečním tréninku jsem si myslel, že to bude v pořádku. Jenže od startu jsem vůbec nevěděl, jak se na tom srovnat. Snažil jsem se, ale nešlo mi to,” posteskl si dvaadvacetiletý rodák ze Železné Rudy.

Důvody osobního krachu hledal těžko. “Nemůžu přijít na to, v čem to vězí. Nevím, co se se mnou děje,” přemítal Jakš, který na sebe upozornil v loňské sezoně, kdy prestižní Tour de Ski dokončil na celkovém jedenáctém místě.

Když stál na startu štafety, více než třicetitisícový dav u tratí bouřil v očekávání velkého českého dne. Sebevědomý domácí tým ke štafetě vzhlížel od olympiády v Turíně jako k vrcholnému bodu domácího šampionátu. “Je mi líto, jak to dopadlo. Kvůli celému mančaftu i skvělým divákům. Člověka hned napadne, že všichni toužili po medaili,” litoval Jakš.

Na trati od začátku nestíhal, po prvním okruhu na kótě 3,33 kilometru ztrácel na čelo už 17 sekund. V tu chvíli bylo jasné, že se medailový sen rozplývá. “První stoupání jsem ještě vyjel v pohodě, ale na další otočce mi to začalo odjíždět,” popisoval Jakš kritické chvíle. Když předával Lukáši Bauerovi na třináctém místě s propastnou ztrátou na nejlepší, cítil se prý hrozně. “Napadlo mě, jestli se Lukášovi třeba nemám omluvit. Nakonec jsem mu radši neříkal nic,” podotkl Jakš s trpkým úsměvem.

Na mistrovství, ke kterému tolik vzhlížel, by nejraději co nejrychleji zapomněl. Jeho nejlepším výsledkem zůstane 22. místo z klasické patnáctky, ve středu mu nevyšel ani sprint dvojic s Alešem Razýmem, v němž nepostoupili do finálové desítky. I tam se Jakš trápil. “Nebudu na mistrovství vzpomínat rád,” souhlasil.

Zdroj: ČTK

Čeští běžci na lyžích nepotvrdili ve štafetě na mistrovství světa v Liberci medailové ambice a skončili hluboko v poli poražených na dvanáctém místě. Kvarteto Martin Jakš, Lukáš Bauer, Jiří Magál a Martin Koukal porazilo jen Američany, týmy Austrálie a Británie závod nedokončily. Titul vybojovali popáté za sebou Norové poté, co vyhlášený finišman Petter Northug v závěru přespurtoval Němce Axela Teichmanna. Bronz získali Finové.

Domácí reprezentanti ztratili šanci na úspěch hned v úvodu závodu na 4×10 kilometrů, neboť Jakš se udržel v hlavní skupině jen dva kilometry. Potom začal ztrácet a jeho manko na nejlepší dramaticky narůstalo. Po třech kilometrech už jezdil na dvanácté pozici a na první místo měl překvapivou ztrátu 17 sekund.

Jeho odstup na špici závodu se navíc stále zvyšoval a Bauerovi předával štafetu se ztrátou dvou minut a 20 sekund, která se prakticky nedala dojet. “Prostě nemám formu. Nevím, jak je to možné,” prohlásil v cíli Jakš. Kouč české reprezentace Miroslav Petrásek rovněž neměl vysvětlení. “K tomu se nedá nic říct, prostě jsme zklamali,” řekl Petrásek.

Pole hned na prvním úseku roztrhal Kanaďan Devon Kershaw, který si přivezl v zádech pouze Němce Jense Filbricha. Ostatní favorité včetně Norů a Finů nečekaně ztráceli.

Nedařilo se ani Bauerovi. Stříbrný medailista ze závodu na 15 km klasicky nejenže soupeře nedojel, ale také v jeho případě ztráta narůstala. “Vůbec mi to nejelo, přitom včera to byl dobrý trénink,” kritizoval se Bauer.

Čelo závodu se promíchalo a na třetím úseku ujeli všem ostatním Němci a Finové. Favorizovaní Norové sice ztráceli 20 sekund, ale skvělý výkon Toe Ruuda Hofstada na třetím úseku a hlavně finišmana Northuga závod rozhodl. Vítěz skiatlonu posledního člena německé štafety Teichmanna dojel a v cílové rovince ho podle očekávání hravě předstihl.

Magál, jenž běžel na třetím úseku, bral páteční závod jako vrchol kariéry. “Nechápu, co se stalo,” hlesl v cíli. “Kdyby tady nebyli diváci, tak jsem snad nedojel. Je to hrozný pocit,” prohlásil zkroušeně. “Tohle byl snad nejhorší sportovní zážitek, co jsem zažil,” uvedl.

Pro finišmana Martina Koukala už bylo v závěru obtížné se motivovat, když běžel s hrůzostrašným mankem. “A to na mě ještě diváci křičeli, ať se šetřím na padesátku. Hrůza. Prostě jsme to všichni pokazili, nedá se k tomu nic jiného říct,” prohlásil bývalý světový šampion.

Zdroj: ČTK

Dvanáctiletý František “Fanda” Jakl je velkým fanouškem mistrovství světa v Liberci. Nevynechá ani jeden slavnostní ceremoniál, na němž se předávají medaile nejlepším klasickým lyžařům světa. Na rozdíl od jiných dětí, které si zážitky ze závodů ve Vesci a na Ještědu uchovají nadosmrti, si však Fanda plní i své sny. Jako začínající běžec se potkává osobně s největšími současnými a bývalými celebritami severského lyžování a prohání se s nimi dokonce ve stejné stopě.

“Ve Vesci dělám předjezdce. Na tratích je s námi vždycky někdo z jury a jezdil s námi i Vegard Ulvang,” řekl dnes Fanda. Dobře ví, s jakou legendou se ve stopě sklouzl. “Na zimních olympijských hrách získal Ulvang tři zlaté medaile,” podotkl starší žák z TJ Dukla Liberec.

Letos skončil Fanda na mistrovství republiky šestnáctý, ale ve starších žácích je teprve prvním rokem. A v skrytu duše doufá, že by jednou mohl běhat jako Ulvang na olympiádě v Albertville v roce 1992. Norský borec tam bezkonkurenčně kraloval se stejně úspěšným krajanem Björnem Dähliem. Oba odjížděli domů s bilancí tří zlatých a jedné stříbrné medaile.

Fanda “leští” tratě ve Vesci pro hvězdy lyžařského nebe s dalšími více než 20 žáky a dorostenci z liberecké Dukly a z Jablonce nad Nisou – klasickým stylem i bruslením. Předjezdce v typických červených vestách doprovázejí ve Vesci jejich trenéři a lyže dostávají připravené od oddílového servismana. V areálu jim slouží zvláštní buňka, kam se chodí ohřát a občerstvit.

“Dostaneme přidělené buď jenom některé úseky – jako třeba kopce nebo cílovou rovinku, nebo projíždíme celou trať. Většinou z ní musíme pryč tak půl hodiny před začátkem závodu. Ale při mužském skiatlonu, kdy hustě sněžilo, jsme na ní byli ještě pět minut před závodníky,” prozradil Fanda. Lyžování na tratích ve Vesci s prudkými “krpály” bere jako těžký trénink. Nejzavátější úseky čistili mladí lyžaři ve Vesci leckdy i dvacetkrát až třicetkrát za sebou.

“Když naši svěřenci vidí nejlepší závodníky světa takhle zblízka, získávají obrovské zkušenosti. Mohou s nimi dokonce i trénovat. Pro jejich kariéru jsou takové vzory moc důležité,” prohlásil vedoucí trenér lyžařského oddílu TJ Dukla Liberec Josef Kubica.

Fanda chodí do základní školy ve Vrchlického ulici. Jeho omluvenku na dobu mistrovství světa tam vzali bez mrknutí oka. “Pan ředitel je velký sportovec,” vysvětlil Fanda. Ve Vesci nejvíc fandí českým reprezentantům a hned po nich Norům. “Norové jsou ze všech zahraničních závodníků nejvíc přátelští. Povídají si s námi a taky se s nimi fotografujeme,” řekl.

Zdroj: ČTK