Zrušení poplatků ve zdravotnictví pouze v Krajské nemocnici Liberec a.s., Nemocnici Česká Lípa a.s. a Léčebně respiračních onemocnění p.o. a dvou nemocničních lékárnách považujeme za krok, který vytváří v Libereckém kraji dvě kategorie obyvatel, které nemají v přístupu ke zdravotní péči stejná práva a možnosti.

Tento populistický krok v konečném důsledku prohloubí rozdíly v životní úrovni mezi obyvateli Liberce a České Lípy a obyvateli hospodářsky slabých a okrajových částí Libereckého kraje. Toto nesystémové opatření také diskriminuje všechny městské a soukromé nemocnice, ambulantní zdravotnická zařízení a provozovatele lékáren na celém území kraje.

Způsob, kterým krajská rada ČSSD a SOS s podporou KSČM rozhodla o zrušení poplatků považujeme za selhání demokratických principů. Přes opakované sliby nebyla celá záležitost projednávána Zastupitelstvem Libereckého kraje a diskuse nad písemnou informací předloženou až na základě žádosti klubů SLK a ODS byla v rozporu s jednacím řádem Zastupitelstva Libereckého kraje ukončena. Vedení Libereckého kraje zvolilo postup, kdy se financování poplatků z rozpočtu bude v Zastupitelstvu Libereckého kraje projednávat až měsíc po podpisu smluv, které kraj k jejich financování zavážou. Zastupitelé zvolení na kandidátce SLK považují tento krok za porušení rozpočtové kázně.

ČSSD slibovala v kampani před volbami do krajských zastupitelstev celoplošné zrušení poplatků ve zdravotnictví. Tento fakt respektujeme a chápeme, že ČSSD chce splnit svoje předvolební sliby, přestože priority kraje jsou podle našeho názoru v jiných oblastech a tématech. Vyzýváme zastupitele zvolené do zastupitelstva Libereckého kraje za ČSSD, aby svoje předvolební sliby plnili v souladu s platnými zákony České republiky a také v souladu se svými před a povolebními sliby a prohlášeními. Nelze zvýhodňovat jen některé skupiny obyvatel Libereckého kraje, dále zhoršovat situaci v hospodářsky slabých oblastí, kde lidé budou platit poplatky dál a v rozporu se všemi proklamacemi jednat nedemokraticky a za zavřenými dveřmi.

Doporučujeme ČSSD, aby se v oblasti zdravotnických poplatků soustředila na legitimní politický souboj v Senátu a Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, kam tvorba legislativních norem patří. Pokud takový souboj ČSSD vyhraje a přesvědčí většinu zákonodárců o zrušení nebo omezení poplatků ve zdravotnictví, využije legitimní cestu ke splnění svých volebních slibů.

Hledání cest k obcházení zákonů snižuje respekt občanů nejenom k ČSSD samotné, ale hlavně k celému politickému systému v České republice.

Martin Půta, 30.1.2008
předseda zastupitelského klubu Starostové pro Liberecký kraj
starosta města Hrádek nad Nisou

Možní účastníci přijímacího řízení, tedy rodič žáka, ředitel střední školy a zástupce základní školy vyjadřují obavy a nejistotu, jak bude v letošním roce podle nových pravidel probíhat přijímací řízení ke studiu na středních školách. Rodič žehrá, že po žácích je požadováno nezvykle mnoho povinností – podat tři přihlášky, samostatně dodat přihlášku na střední školu, vyzvednout si jakýsi zápisový lístek. Ředitel střední školy očekává nárůst administrativy a je nejistý, neboť neví, kolik žáků mu vlastně do školy na začátku září nastoupí.

Protože se přijímací řízení týká převážně středních škol zřizovaných Libereckým krajem, které patří do mé kompetence, považuji za žádoucí se k problematice zajímající mnoho rodičů vycházejících žáků vyjádřit a obavy zainteresovaných rozptýlit.

Předesílám, že přijímaní žáků ke studiu na střední škole v letošním školním roce bude výrazně ovlivněno demografickým vývojem. Vycházejících žáků bude opět o více než tisíc méně než v roce předcházejícím, přitom počet míst a nabídka oborů ve středním vzdělávání zůstávají beze změny. Všichni zájemci mají tedy jistotu přijetí na střední školu podstatně vyšší než jejich starší spolužáci v loňském roce, a to s velkou pravděpodobností již v prvním kole přijímacího řízení. Určité disproporce a nesrovnalosti lze snad očekávat pouze v prvním kole přijímaček díky možnostem podat až tři přihlášky na střední školu.

Prvním okruhem nejasností kolem přijímacího řízení jsou obavy a nejistota ze zvládnutí nových organizačních a administrativních náležitostí přijímacího řízení. Pokud jde o ředitele středních škol, tyto obavy nesdílím. Ředitelé škol jsou, vedle jiných odborností, i zkušenými a zodpovědnými vykonavateli státní správy. Agendu přijetí žáka i přes zvýšenou administrativní náročnost nakonec bez výrazných nedostatků zvládnou. Stěžování zde není snad ani na místě.

Nemám obavy ani o žáky a jejich zákonné zástupce, neboť existují místa, kde se jim dostane odborné rady a pomoci. V první linii jsou to základní školy se svými výchovnými poradci. Přihlášky do středních škol přes ně již přímo neprocházejí, ale jde o poučené odborníky, kteří dokáží žákům či rodičům poradit.

Nezahálel ani Liberecký kraj. Tři měsíce před tím, než Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR zahájilo informační kampaň k novinkám k přijímacímu řízení, vydal na podzim 2008 resort školství „Stručného průvodce přijímacím řízením pro školní rok 2009/2010“, v němž jsou stručně a jednoduše popsány potřebné kroky k úspěšnému zvládnutí přijímacího řízení. Průvodce byl dodán do všech škol, představován byl rodičovské veřejnosti na veletrzích vzdělávání a dnes je ještě možné jej „stáhnout“ z webových stránek odboru školství krajského úřadu.

Druhým okruhem je podoba a obsah případné samotné přijímací zkoušky. Doporučení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, že rozhodujícím kriteriem pro přijetí žáka je pouze průměr na vysvědčení ze základní školy, nelze považovat za nejšťastnější. Dlouhodobě doporučujeme ředitelům středních škol využívat k posuzování předpokladů žáka více různých nástrojů a zdrojů informací, ať již výsledky testů, výstupní hodnocení žáka ze základní školy nebo informace o jeho zájmech a mimoškolních aktivitách, které si žák přináší například ve svém portfoliu.

Není náhodou, že v pátek 16. ledna proběhl kulatý stůl – diskusní setkání ředitelů základních a středních škol a odborníků spjatých se školstvím, tentokráte na téma „Přijímací řízení aneb víme koho přijímáme?“ Účastníci setkání se mimo jiné shodli v tom, že je důležité sledovat předpoklady žáků již na vstupu do střední školy a jedním z vhodných způsobů jejich ověření je strukturovaný osobní pohovor s žákem. Gymnázia, kde lze předpokládat zvýšený zájem preferují znalostní testy z matematiky, českého jazyka a studijních dovedností.

Co mají nyní žáci a rodiče podniknout?

Přihlášky ke studiu se odevzdávají do 15. března. Do té doby je stále možnost získávat co nejvíce informací o škole a studijních oborech, a to jak na stránkách škol, tak z referencí těch, kteří školu navštěvují. Do 31. ledna musí ředitele středních škol zveřejnit podmínky pro přijetí ke studiu a termín přijímacích zkoušek, pokud budou tyto konány. Přihlášky ke studiu a zápisový lístek lze vyzvednout v základní škole.

Není proto třeba podléhat žádné panice a obavám z přijímacího řízení do středních škol. Liberecký kraj se včas na nadcházející období připravil a situaci pomůže všem zúčastněným zvládnout.

Bc. Radek Cikl
náměstek hejtmana pro resort školství, mládeže, tělovýchovy a sportu Libereckého kraje

Sociální služby v jednotlivých krajích a obcích jsou stále ještě velmi významným způsobem závislé na přidělování finančních prostředků z Ministerstva práce a sociálních věcí. Když jsme se koncem minulého týdne seznámili s výší dotace pro Liberecký kraj na rok 2009, bylo nám všem jasné, že tento stav zcela evidentně ohrožuje chod prakticky všech sociálních služeb v kraji.

Zjednodušeně řečeno lze říci, že náš požadavek 427 mil. Kč na rok 2009 se pohyboval ve stejné výši jako v letech 2007-2008. Zatímco ale v těchto letech Liberecký kraj obdržel cca 315 mil. Kč a nebylo se s tím jednoduché vyrovnat, tak pro letošní rok jsme obdrželi pouhých 170 mil. Kč! Prakticky ihned jsme začali intenzívně vyjednávat na úrovni všech krajů v republice a máme již připravený společný postup vůči Ministerstvu práce a sociálních věcí. Samozřejmě že o vzniklé situaci jednáme s radním pro ekonomiku Libereckého kraje Zdeňkem Bursou. Věřím, že tato jednání povedou k tomu, abychom v letošním roce byli schopni v našem kraji udržet a poskytovat sociální služby minimálně na stejné úrovni jako v předchozích letech. V žádném případě nehodláme podporovat zvyšování cen klientům v sociálních službách jenom proto, že se vláda obrací k sociálním službám zády. Víme, že procházíme ekonomickými problémy, ale není přece možné zničit během jediného roku sociální síť, která se po celé roky v Libereckém kraji budovala. To je krátkozraké a vymstilo by se to nám všem. O průběhu dalších jednáních budu veřejnost všemi dostupnými prostředky informovat.

Pavel Petráček
člen Rady Libereckého kraje pověřený vedením resortu sociálních věcí a menšin

Vzhledem k tomu, že jsem dnes byl již několikrát vyzván, abych se k tomuto tématu vyjádřil, rozhodl jsem se všem, které můj názor zajímá, odpovědět na několika následujících řádcích:

Hra na odstřelování kandidátů do krajského zastupitelstva, kterou spustilo na svých stránkách volební uskupení Starostové pro kraj mi nevadí, protože není žádným reálným nebezpečím pro náš kraj.

Co mi naopak vadí, je hra „Na loupežníky“, kterou s občany města Liberce hraje již delší dobu vedení města pod taktovkou ODS. Tato hra je mnohem nebezpečnější, neboť není vidět, avšak její důsledky se dotýkají negativně všech, resp. velké většiny obyvatel našeho města.

Jedná se např. o nevýhodné prodeje pozemků se slevou spřáteleným firmám, prodeje bez výběrových řízení předem vybraným firmám, převody majetků přes Sportovní areál Ještěd a. s. do soukromých rukou, nevýhodné smlouvy s dodavateli z řad ODS apod.

Tato tvrzení jsem schopen doložit na konkrétních příkladech, které najdete také na webu www.nasliberec.cz.

O přiblížení hry „Na loupežnky“ veřejnosti se v Liberci stará protikorupční server www.nasliberec.cz, který přináší konkrétní informace o jednotlivých nevýhodných transakcích při hospodaření s městským majetkem – viz dnešní Tisková zpráva sdružení Čmelák – SPP o hospodaření města a SAJ.

Jan Korytář
lídr kandidátky Strany zelených v Libereckém kraji

Za nic jiného než frašku nelze označit liberecké oslavy Dne bez aut. Celá akce před radnicí nebyla ničím jiným než marketingovou akcí před krajskými volbami, o čemž svědčila jak účast lídra ODS Radima Ziky, tak to, že výsledky soutěže budou vyhlášeny na Primátorský den v Tipsport aréně, na který zvou desítky billboardů s „modrými tygry“ Jiřím Kittnerem a Radimem Zikou.

Již samotný zvací letáček, jehož hlavní sdělení znělo “Pojďte se v rámci Evropského týdne mobility a Evropského dne bez aut skvěle bavit!“ svědčil o tom, že původní smysl celé akce, kterým je snaha zamyslet se, zda ve jménu svobodného rozvoje automobilismu neplatíme příliš vysokou cenu v podobě znečištěného ovzduší ve městech, obětí dopravních nehod, dopravních zácp či nadměrného hluku, organizátorům jaksi ušel.

Liberec patří mezi jedno z měst, kde je podpora cyklistické dopravy stále pouze na papíře. Také přístup městských plánovačů, kteří z velké míry pouze ustupují zájmům velkých investorů, budou moci již brzy pocítit všichni Liberečané, jen co budou přímo v centru města otevřeny tři obří hypermarkety, které zde podstatně zvýší dopravní zátěž. Jejich umístění v centru nevyplývá ani z žádné koncepce města, ani z potřeb obyvatel, ale pouze z potřeb developerů. Jak je v Liberci „dobrým“ zvykem.

Tím se dostáváme do aktuální situace, kdy se spolu s dostavbou tzv. Galerie Plaza na Šaldově náměstí zkapacitňuje ulice Palachova, což neznamená nic jiného, než že zmizely další zelené plochy v centru města a místo nich jsou nové pruhy asfaltu. Jen o 100 metrů dále se pak konala pondělní veselice ke Dni bez aut…

Lídr Zelených Jan Korytář k tomu říká: „To už chce notnou dávku politické otrlosti, aby ti, kdo nemají žádný ucelený plán či koncepci, co s rostoucím počtem automobilů ve městě, pořádali veselici k tomuto dni. Je to jako kdyby řezníci připravovali vegetariánský festival.“

Co navrhujeme? „Kromě klasických řešení, jako je skutečný rozvoj veřejné dopravy či cyklostezek, je na pořadu dne i aktivní omezování automobilové dopravy. To, co u nás může znít radikálně, je naprosto běžné již v mnoha zemích EU. Nelze si myslet, že čím více bude asfaltu, tím méně bude aut. Na tento omyl přišli již v mnoha evropských městech,“ dodává Korytář.

Řada evropských měst má vypracovanou strategii snižování automobilové dopravy, velmi známý je např. plán bývalého londýnského starosty Kena Livingstona. Jsou i města, kde vzali termín „Den bez aut“ doslova a v některé dny mají auta ve městě nebo jeho podstatné části generální STOP. Proměna, kterou město v tento den udělá, je tak zásadní, že vyvolává v jeho obyvatelích neodbytné otázky, jak se tomuto ideálu přiblížit i ve všední dny. A následují praktická opatření, která postupně osvobozují části měst od nadvlády automobilů.

Jako pikantnost dodáváme, že na akci ke Dnu bez aut vystoupil po 16. hodině osobně i lídr ODS Radim Zika, který v 17:04 vyšel bočním východem z radnice a služebním autem (černý volkswagen 2L2 7203) s řidičem odjel směr hlavní pošta.

Jan Korytář
předseda krajské organizace Strany zelených
Liberecký kraj

Do českých legislativních vod vplula v červenci slibovaná novela živnostenského zákona a do administrativního světa podnikatelů a živnostníků přinesla vlnu novinek a změn. Ačkoliv některé námitky poukazující – jak jinak – zejména na nedostatky dlouho očekávané zákonné úpravy chápu, jsem přesvědčen, že pozitivních dopadů této novely bude mnohem víc.

Oceňuji zejména to, že díky novele se soukromým subjektům konečně usnadní zbytečné “papírování” kolem vydávání živnostenských listů a koncesních listin. Před lety jsem na vlastní kůži zažil, jak je to administrativně náročné, když se člověk rozhodne stát se osobou samostatně výdělečně činnou, a proto jakýkoliv pokrok vedoucí ke zjednodušení zákonných požadavků a povinností oceňuji.

Při pročítání živnostenského zákona se mi pokaždé vybaví udivený výraz norské delegace, když jsme se jí snažili vysvětlit podstatu práce našich živnostenských úřadů. Nechápali a jenom kroutili hlavami. Přece když chce někdo plést svetry, ať je plete, když ho to uživí. Hlavně musí řádně odvádět daně, namítali tehdy celkem logicky Seveřané. Vím, jiný kraj, jiný mrav. U nás by tahle volnost asi způsobila velký chaos a nahrála podnikavcům, kteří kazí dobré jméno slušným a poctivým podnikatelům.

Za velký posun novelizovaného zákona proto například považuji i to, že od 1. července již podnikatel může učinit podání u kteréhokoliv obecního živnostenského úřadu, že již není povinen ohlašovat změny a doplnění zapsaná do obchodního rejstříku, protože tyto změny si zajistí samotný úřad, podobně jako výpis z rejstříku trestů. Zároveň věřím, že informační technologie začnou ze zákona naplno při předávání informací využívat všechny subjekty veřejné správy a my už nebudeme muset zbytečně obíhat úřady, když si požadované dokumenty mohou vzájemně poskytnout elektronickou cestou.

Petr Skokan
hejtman Libereckého kraje

Zlodějům kovů konečně zvoní hrana. Vyplývá to z navržené novely zákona o odpadech, kterou koncem června schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Pokud ve stejném znění projde i horní komorou a následně ji podepíše také pan prezident, kovy budou moci v naší republice prodávat už jen firmy, obce a kraje. Výkupny tak nebudou moci kovošrot vykupovat od „dodavatelů“, kteří si na své živobytí vydělávají krádežemi všeho, co mohou v kovošrotu zpeněžit.

Ačkoliv se navržená novela nelíbí provozovatelům a majitelům výkupen, kteří ji považují za zásah do svobodného podnikání, v tomto případě jsem jednoznačně na straně zákonodárců. Podle mého názoru je tohle striktní vymezení jedinou cestou, jak dlouholetý problém řešit.

Se škodami, které všudy přítomní „kárkaři“ dokáží napáchat, jsem se poprvé setkal před lety jako českolipský starosta. Mizející městský mobiliář, hliníkové zateplení domů či dopravní značky nás každoročně stály spoustu peněz i nervů. A co teprve sofistikovaná podoba těchto kovových nájezdů, kdy dobře sehraná parta zlodějů dokáže během jediné noci nepozorovaně odmontovat kolejnice z provozované tratě nebo ukrást desítky poklopů u kanalizačních vpustí. Smutná praxe ukázala, že zloděje neodradí ani hrozba neštěstí, které svým jednáním mohou způsobit, protože se pokaždé najde sběrna, co kradený materiál vykoupí. Nezabrání tomu ani kontroly provozoven, které se v posledních letech rozrostly jako houby po dešti.

Jediným řešením je tak změna zákona. Na tom jsme se shodli i na jednáních, která jsem na dané téma inicioval coby hejtman Libereckého kraje, neboť s neblahými následky sběračů kovů se potýkají snad ve všech městech a obcích.

Petr Skokan
hejtman Libereckého kraje

Poprvé se ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas o své představě zavedení týdenního volna pro otce novorozenců zmínil přesně před rokem. Ačkoliv já osobně otcovskou dovolenou zatím nepotřebuji (i když do budoucna to nevylučuji), jako čtyřnásobný tatínek oceňuji, že tato úprava byla zahrnuta do navrhovaných změn spolu s dalšími zajímavými novinkami, které by měly usnadnit život rodičů malých dětí.

Moje důvody vycházejí čistě z vlastní praxe. Ještě v 80. letech minulého století se s tatínkem v maminčině těžké chvilce vůbec, nebo takřka vůbec nepočítalo. Kvůli nesmyslným hygienickým předpisům jsme pomalu nesměli za svými ženami a dětmi ani do porodnice. V 90. letech jsem už jako spousta jiných budoucích otců využil příjemnou změnu, jakou je přítomnost tatínka u porodu. Mohl jsem tak se svou ženou prožít zázrak zrození a s dětmi strávit první minuty jejich života. Byl to neopakovatelný zážitek, o který jsem byl při narození svých prvních dvou dcer ochuzen. Otcovský týden proto nepovažuji za zbytečné gesto, ale za novou, užitečnou a praktickou pomoc rodině. Navíc v daném případě nejde pouze o nárok na týdenní volno hrazené z nemocenského pojištění. Otcovskou dovolenou se obecně posiluje role otce. Stát by nám tak dal jasně najevo, že při této mimořádné události, jakou je narození dítěte, počítá i s otcem. A to je určitě moc dobře pro oba rodiče.

Za přínosnou považuji i další navrhovanou úpravu z pera Nečasova ministerstva. Jde o zavedení oficiální sousedské výpomoci při hlídání dětí. Námitky, že by se tak děti mohly dostat do nepovolaných – neprofesionálních rukou, neuznávám. Návrh naopak vnímám jako legislativní úpravu, která zlegalizuje a zjednoduší jednu z alternativ hlídání dětí. Proč by maminka nemohla hlídat dítě své kamarádce?

Oceňuji i navrhované uzákonění podpory rodičovské výpomoci přímo ve firmách, které by si tak mohly ze svých daní odečíst náklady na hlídání dětí svých zaměstnanců. Pokud všechny tyhle praktické změny zákonodárci podpoří, pomůže to jak mladé rodině, tak celé společnosti, která občas zapomíná, že její budoucnost je v dětech. Trvá však minimálně šest let, než nový občan této země zahájí povinnou školní docházku, a dalších patnáct, než se postaví na vlastní nohy.

Petr Skokan
hejtman Libereckého kraje

Jako hejtman jsem zodpovědný za řešení krizové situace na území kraje. Proto si v poslední době kladu otázku: Jaký bude mít transformace Armády ČR, která je nyní prováděna na základě usnesení vlády z června minulého roku, vliv na náš region?

Podle mého názoru přinese hlavně komplikace. V jejím důsledku totiž dojde ke zrušení některých záchranných praporů, které byly dosud vyčleněny pro potřeby krajů. V případě Libereckého kraje jde o zrušení záchranného praporu Kutná Hora, jenž za mimořádných událostí poskytoval pomoc. Síly a prostředky armády budou nyní nasazovány pro potřeby Integrovaného záchranného systému jen z centrální úrovně, což zkomplikuje i krizovou komunikaci. Kraje budou muset o poskytnutí pomoci žádat přes operační a informační středisko, které pošle zprávu dále. V případě, že bude hrozit nebezpečí, se mi zdá tento způsob více než zdlouhavý. Ani po zažádání však nebudou mít vyhráno. Neexistuje totiž žádná garance doby nasazení, ale ani samotného poskytnutí pomoci.

Armáda podle nového usnesení provést záchranné a likvidační práce nemusí, nýbrž může. Vzhledem k tomu, že se transformuje ve prospěch nasaditelných sil, lze logicky předpokládat, že určité množství těchto sil bude plnit úkoly v mezinárodních misích a mírových operacích. Tím ale dojde ke snížení jedné z funkcí armády, a sice zajišťování vnitřní bezpečnosti. Není tedy vůbec jasné, zda bude armáda schopna pokrýt požadavky hejtmanů při rozsáhlé krizové situaci, jako jsou například povodně. Navíc v neposlední řadě zatíží nová transformace armády kraje i finančně. Pokud totiž nebudou postačovat síly a prostředky armádní, bude muset být využito sil a prostředků právnických nebo podnikajících fyzických osob na území kraje.

Petr Skokan
hejtman Libereckého kraje

Jednou stávkovali praktici, podruhé pediatři, potřetí specialisté. Nemocnice se dohadovaly s dodavateli, pojišťovny s lékaři. Vzpomínáte? Není to tak dávno, kdy se zdravotníci bouřili proti systému a vzácná shoda panovala v tom, že zdravotnictví v ČR má finanční potíže. Pokud se nic nezmění, bude z něj brzy velmi vážně nemocný pacient.

Je nezbytné připomenout i to, že neutěšená situace se táhla dost dlouho. Obdivuji proto současnou vládu, že projevila dost politické odvahy a v rámci reformy veřejných financí se pustila do „zdravotnických“ změn. Největší novinkou je zatím lednové zavedení poplatků. V první řadě mají zabránit nadužívání lékařské péče a zajistit trochu větší příjem nemocnicím, ordinacím i lékárnám. Ačkoliv rozumím tomu, že se ministr zdravotnictví brání, aby do systému výběru byly zavedeny jakékoliv výjimky, protože s každou takovou výjimkou se vracíme k výchozímu stavu, jsem přece jen pro dvě.

Podle mne by měli být od nemocničních poplatků osvobozeni ti, co do života vstupují, a ti, co z něj odešli. Jinými slovy jsem pro, aby poplatky za pobyt v nemocnici nemuseli hradit novorozenci, které nepovažuji v tom pravém slova smyslu za pacienty. Dále by od platby měli být podle mého názoru osvobozeni také zemřelí. U obou jmenovaných kategorií jakákoliv regulace pozbývá smyslu a poplatky za pobyt by za ně měly ze zákona na svých bedrech unést zdravotní pojišťovny, které se zatím ke svým klientům jako k zákazníkům zrovna moc přívětivě nechovají. I to se musí změnit. Změnit se však kromě našeho přístupu k vlastnímu zdraví musí i přístup k penězům, které se v našem státě vyberou na zdravotním pojištění. Ani těch není zrovna málo, ale na pokrytí všech výdobytků moderní medicíny zřejmě stačit opravdu nemohou.

Jako hejtman pak prosazuji, aby prostředky vybrané na poplatcích v nemocnicích zřizovaných Libereckým krajem byly využity na nákup lepšího technického vybavení a na zvýšení mezd zdravotních sester, aby nám neodcházely za prací mimo region, například do Německa.

Petr Skokan
hejtman Libereckého kraje