Dobrovolníci patří k obnově hradu Grabštejn, řečeno s klasikem, jako k velbloudovi hrb. Na památce z 13. století v Chotyni na Liberecku se během uplynulých 18 let vystřídaly tisíce brigádníků. Přespávali tam, vařili si a hlavně pomáhali s drobnými opravami, s úklidem ve sklepích či s prořezáváním zarostlého parku a lesa, nad nímž se státní hrad vypíná. Právě tím je Grabštejn výjimečný v celém Česku, málokterá jiná veřejně přístupná památka ožívá tolika mladými lidmi jako právě historický symbol česko-německo-polského Trojzemí.

“Dobrovolníci stáli s občanskými iniciativami a se sólistou Národního divadla, chotyňským rodákem Luďkem Vele, na začátku úspěšné záchrany Grabštejna, která nyní vrcholí rekonstrukcí za více než 50 milionů korun,” řekl kastelán Jan Sedlák.

Dobrovolníci se na Grabštejně střídají i letos o víkendech i na delších prázdninových brigádách. V první polovině července obsadili hrad děvčata a chlapci z přírodovědného oddílu ze Smiřic, 20. července dorazili dobrovolníci z několika zemí světa a na Grabštejně pomáhali až do dneška. “Přírodovědný oddíl k nám jezdí s vedoucím Tomášem Hlaváčkem už skoro deset let. Letos vysekávali křoví a slabší stromy v parku. Pět dní dělali a pět dní vyráželi na expedice do okolí hradu,” uvedl Sedlák.

Zahraniční dobrovolníky posílá na Grabštejn sdružení INEX-SDA. “Už si ani nepamatuju, jak dlouho sem jezdí,” podotkl kastelán. Sám působí na hradě od roku 1991, přišel tam nedlouho poté, co Grabštejn jako poloviční ruinu uvolnila československá armáda.

Dříve se na Grabštejn vydávali kromě Čechů spíše dobrovolníci ze západní Evropy a ze Severní Ameriky, v posledních letech mezi nimi převažují vysokoškoláci z východní Evropy a z Asie. A pobyt na hradě láká víc ženy než muže.

“Každý rok mě někdo něčím překvapí. Letos se nedala přehlédnout dívka z Jižní Koreje. Říkali jsme jí Suhi a potvrzovala nám, že v globalizovaném světě zůstávají každému národu jako největší bohatství jeho typické rysy. Nenápadná korejská dívka si dokázala poradit v každé situaci a na problémy byla výborně připravená,” upozornil Sedlák.

Podle kastelána Suhi přivezla korejské pracovní rukavice pro sebe i pro zbylých 10 brigádníků. “Prý, že jsou nejlepší na světě. O něco později vyndala z batohu dýchací roušky na práci v prašném prostředí. Suhi si věděla rady i ve chvíli, kdy se celé skupině začalo pálit v obrovské, temné peci několik plechů s pizzou. Vylovila z kapsy baterku, do pece posvítila, ostatní jídlo rychle dostali ven a zachránili,” vypočítal Sedlák zásluhy dívky z východní Asie.

Po dešti se osvědčila Korejčina šňůra na prádlo. A když chyběla příloha k uvařeným těstovinám, Suhi sáhla do svého batohu pro sušené maso. “Hodně podobně jako o korejské dívce bych mohl mluvit i o ostatních zahraničních dobrovolnících. Spolupráce a přátelství, které mezi nimi vládnou při pobytech na Grabštejně, ukazují, v jaké pohodě by mohly žít národy v celém světě,” prohlásil Sedlák.

Dobrovolníci si prací na Grabštejně vydělávají na pobyt a stravu i na výlety. Letos se vypravili třeba na Ještěd nebo na prohlídku zámku v Zákupech na Českolipsku. “Tam si ale vstupenku poctivě odpracovali, třídili kachle uložené v depozitářích,” upozornil Sedlák.

Pokud Sedlák zabrousí do dlouhé historie dobrovolnických pobytů na Grabštejně, vzpomene si třeba na hru Jak šel Honza do světa. INEX-SDA a kastelán ji přichystali pro zahraniční dobrovolníky loni. Cizinci se vypravili do vesnic Chotyně a Václavice a prosili tam obyvatele o nocleh a o jídlo. “S místními lidmi jsme byli předem domluvení, aby k sobě dobrovolníky vzali, pokud si bydlení u nich odpracují,” vysvětlil Sedlák.

Zdroj: ČTK