Severočeské muzeum se dnes otevřelo postiženým. Za pomoci asistentů i moderní techniky se mohli na sbírky podívat i vozíčkáři, pro které je jinak historická budova nedostupná. Architekti v ní totiž nastražili na 200 schodů, které je třeba překonat. Schodiště přitom nepropojují jen patra budovy, ale i přízemí je členěno do několika úrovní, které není možné bez nájezdů překonat. Pro většinu postižených to byla první příležitost se do muzea podívat.

“Byla jsem tu naposledy jako malé dítě, když mě sem vzali rodiče,” řekla Hana Bobvošová upoutaná na vozík. Už dlouho ale, jak přiznala, v muzeu nebyla, protože přenášet ji je nad síly rodičů. “Moc se mi líbila hlavně výstava vlků,” poznamenala dívka. Liberec se podle ní ve vztahu k vozíčkářům v posledních letech hodně zlepšil, stále je v něm ale mnoho bariér, zejména v podobě vysokých obrubníků. Muzeum není jediná budova, která je pro vozíčkáře prakticky nedostupná. Přístup bez bariér nemá ani liberecká galerie nebo divadlo F. X. Šaldy.

Podle Zbyňka Mazáče z libereckého muzea je velkým problémem hlavně členitost budovy, která pohyb vozíčkářů ztěžuje. V současné době se ale podle něho intenzivně hledá technické řešení, které by umožnilo budovu handicapovaným trvale otevřít. Dnes si tak některé specializované firmy mohly přímo na místě otestovat, jaké řešení by bylo vhodné, a kde jsou nejproblematičtější místa. “Hledání vhodného řešení ztěžuje navíc fakt, že jde o památkově chráněnou budovu, a tak musí být přijatelné i pro památkáře,” řekl Mazáč.

Budova Severočeského muzea byla postavena v letech 1897 až 1898 v historizujícím stylu podle návrhu pražského architekta Bedřicha Ohmanna. Monumentální komplex doplňuje replika renesanční věže původní liberecké radnice a přístavba takzvaného Měšťanského domu, který připomíná původní měšťanskou zástavbu z konce 18. století. Spolu s nedalekými Lázněmi císaře Františka Jozefa I. a dětskou poliklinikou vznikly v době největšího rozmachu tehdy německého města a tvoří architektonicky ojedinělý celek.

Památkově chráněná budova prošla generální rekonstrukcí v letech 1982 až 1988. Před pěti lety byl v areálu postaven podzemní depozitář za 58 milionů korun a loni skončila generální oprava střechy za 83 milionů korun. Zároveň se podařilo vyčistit pískovcový a žulový plášť historické budovy, zrestaurovat všechny vstupní dveře a opravit i fasádu Měšťanského domu. Žádná z úprav ale nevyřešila náročný přístup do budovy tak, aby bylo možné ji otevřít i handicapovaným. Mazáč věří, že už v příštím roce se úpravy uskutečnit tak, aby se sbírky otevřely i postiženým.

Zdroj: ČTK