Vlků se není třeba bát, pokud se s nimi naučíme žít. To je poselství, které chce lidem předat putovní výstava Vlci, která začala dnes v Severočeském muzeu v Liberci. Připravilo ji Státní přírodovědné muzeum v saském Zhořelci a mimo Němců ji už viděli i Poláci. Právě z Polska totiž do Saska vlci před 15 lety přišli. V Německu kvůli nim propukla nejprve panika, dnes se jimi Němci pyšní. Řekl to dnes kurátor výstavy Martin Pudil.

“V okolí Muskauer Heide, tedy zhruba 70 kilometrů od našich hranic, jich žijí dvě až tři smečky,” dodal. K překonání této vzdálenosti stačí zdravému vlkovi jediná noc. Jeho budoucí výskyt na Liberecku proto není vůbec nereálný. “Můžeme očekávat, že ho někde potkáme, spíše však jen jeho stopy. Vlci jsou totiž nesmírně plaší,” podotkl.

Vlci obývají v Lužici borové lesy, usídlili se v oblasti, kde dříve bývaly hnědouhelné doly. Pravidelně se tam rozmnožují. Zoologové je tam dlouhodobě pomocí moderní techniky sledují. Nastražili na ně pohybová čidla, jejich počínání monitorují kamery a vysílačky.

Výzkum ukázal, že vlci jsou trpěliví rodiče, kteří vedou klidný, spořádaný život. Nikoho neohrožují, pokud jim k tomu nezavdá příčinu. “Žít mohou klidně vedle lidí i v hustě osídlené průmyslové oblasti,” dodal Pudil. Němečtí farmáři se například naučili, že svá stáda ochrání, když je budou mít za elektrickým ohradníkem a bude je hlídat pes.

Vlci žijí ve smečkách, tvořených jedním dospělým párem a mláďaty z jejich dvou posledních vrhů. Dospělá zvířata tlupu opouštějí a hledají si nového cizího partnera. Němci jsou na vlky hrdí, v Rietschenu mají dokonce kontaktní kancelář Vlčího regionu Lužice, která zaznamenává každou jejich stopu.

Podle Pudila byli vlci v minulosti rozšířeni po celé severní polokouli. Člověk je však po staletí intenzivně lovil, až téměř vymizeli. “Nyní se však vracejí a my se s nimi musíme znovu naučit žít,” podotkl. Výstava v Liberci potrvá do začátku června, potom se přestěhuje zpět do Zhořelce.

Zdroj: ČTK