Zasílám jednu malou aktuální připomínky k liberecké nemocnici v době, kdy se hovoří o zneužívání pohotovostní služby.
Možná je článek nepoužitelný, ale už nevím, kde jinde zviditelnit problémy tohoto kraje než v tisku….

Maminky, návštěva dětské pohotovostní služby v KRAJSKÉ NEMOCNICI LIBEREC je horor!

Dne 11.01.2008 mi můj malý syn /2,5 let/ pozvracel při cestě z jesliček celé auto….

Člověk by si řekl – normální věc u takových mrňátek, avšak ono to poté pokračovalo i doma a to až do noci, k půlnoci byla tato reakce i na čaj, zvýšila se teplota na 39C, tak jsem začala mít strach. Obvykle jsme (až nezdravě) zdraví, takže mě ubíjelo vidět syna prakticky hodiny plakat s bolestí bříška, k půlnoci jsem byla již zoufalá….

Říkala jsem si, že nebudu na pohotovostní službě obtěžovat v noci a proto jsem přistoupila k variantě tam alespoň zatelefonovat, abych něco nezanedbala (snad běžný myšlenkový postup každé maminky). Sestřička mi sdělila, že je to úplně normální průběh a jediné, co mi může poradit je „srkat“ ledový černý čaj po lžičkách v několikaminutových intervalech s tím, že kdyby se ještě zvýšila teplota, měli bychom okamžitě přijet… Zbytek noci jsem strávila koukáním na hodinky a podáváním ledového čaje neustále brečícímu dítku. Spali jsme asi hodinku.

Ráno jsem se okamžitě oblékla a striktně rozhodla pro návštěvu pohotovosti – teplota se zvýšila na 39,5C, lék proti teplotě mi syn také vyzvracel. Do nemocnice jsme dorazili před půl osmou. V náručí s naprosto vysíleným klukem, bílým jak stěna, jsem vyběhla dvě patra, všechno sdělila sestře, ta odvětila, že mají až od osmi hodin a ať si laskavě počkám. Ono se řekne půlhodinky čekání, syn se mi kroutil na klíně, nevěděl, jak by si lehl, prakticky neustále plakal. Měla jsem alespoň dobrý pocit, že jsem v „domě zdraví“, kde se o syna jistě brzy a rádi postarají. Deset minut po osmé mi sestřička s úsměvem sdělila, že už je tu, avšak lékařka má momentálně vizity a to asi až tak do půl až desáté hodiny. Mohu si samozřejmě počkat……

To je vskutku nevídané, takže bych si tam poseděla další hodinku a půl? Pochopila jsem, že pokud syn neumírá, nikdo mi ho tu následující dvě hodiny neošetří. Vyběhla jsem s klukem v náručí opět ven, zaplatila řádně parkovné, jelikož doba strávená v čekárně překročila půl hodinu, kdy se parkovné neplatí (dobře vypočítané) a totálně vyčerpaná jela zpět domů.

Malého jsem na chvíli uložila, oči se mu neustále zavíraly, ale patrně měl bolesti bříška, takže nemohl usnout. Na půl desátou jsem ho opět „vytáhla“ z postele a jela na pohotovost. Když jsme dorazila – hle, v čekárně byly pouze tři maminky… Radovala jsem se však předčasně, po hodině a čtvrt čekání byla místnost úplně plná a přede mnou stále ještě jedna maminka, syn byl nepříčetný, bylo tam horko a vzít si sebou snídani, svačinu a oběd zároveň mne, bohužel, také nenapadlo. Ve třičtvrtě na jedenáct nám sestra přišla oznámit, že lékařka musela bohužel zpět na oddělení a tak……(a tak jsem ji málem ublížila). Představa dalších pár hodin v čekárně mne opravdu nenadchla, nechala jsem se poučit o dětské dietě a teplotě…. a opustila čekárnu, za mnou se zvedly další dvě maminky…. Co více k tomu dodat, syn konečně usnul v automobilu, já jsem řádně zaplatila opět další parkovné (samozřejmě, doba překročila povolené půlhodinové stání zdarma, jaké překvapení) a odjížděla plna dojmu o naší zdravotní péči (od ledna 2008 určitě ještě vylepšené), to byly ale mylné představy….

Omlouvám se, nejsem žádná spisovatelka a také dobře vím, že děti jednoduše bývají nemocné , že lékaři jsou přetížení, ale když se každý měsíc podívám na svou výplatní pásku, jaké částky odvádím na zdravotním pojištění a v životě jsem od liberecké nemocnice nepotřebovala žádné výjimečné ošetření já ani mé dětičky a když už jsem nějakého lékaře musela navštívit, tak jsem si zpravidla také veškeré léky zase hradila sama, domnívám se, že lékařská péče a o to více dětská pohotovostní péče, by měla být na určité úrovni a to nehovořím o devadesáti korunách navíc, které je dle naší „tyranovlády“ (jejíž plánem je patrně finančně zruinovat rodiny s dětmi, důchodce a ostatní neperspektivní osoby) nutné od Nového roku platit, za co, proboha???

p. Jeslínková L. Liberec

pozn.aut. – omluva prim. dětského oddělení na sebe nenechala dlouho čekat, otázkou však je, zdali je tato vůbec na místě, když se jedná o naše nejmenší….. Jsem rozčarovaná vůbec ze všech reforem v tomto státě….

(A zneužívání pohotovostní služby? Další pěkná fráze jako, že plýtváme zbytečnými pobyty doma, když jsme my dospělí nemocní… Tak teď prozměnu chodíme do práce i s angínou a jinými záludnými chorobami, snad bude vláda již spokojená… I když určitě se objeví do dalšího roku něco, s čím by mohli na nás ještě ušetřit..)