Přes 2000 dobrodružství si dopřáli letos komínáři – lidé, jejichž zálibou se staly výstupy na vysoké komíny. Recese, legrace a napětí jsou tím, co jim jejich hobby přináší. Dříve mělo lezení jen několik desítek příznivců, v poslední době mu ale propadly stovky lidí. Zatím však jde jenom o ryze českou specialitu, řekl dnes předseda a zakladatel Svazu komínářů Martin Vyštejn.

“Je to koníček jako každý jiný, někdo sbírá známky, jiný chodí na fotbal. Nás zase baví lézt na komíny,” dodal. V Česku je přes 5000 komínů, jejich přesná evidence ale neexistuje. Komínáři jich slezli zatím asi třetinu. Nejlépe se leze po cihlových, na kterých je buďto žebřík nebo kramle. Větší dobrodružství než vylézt na samotný komín bývá někdy se k němu a potom z něj nepozorovaně dostat.

Na komíny se leze zvenku a zevnitř, ve dne i v noci. Nejoblíbenější je 115 metrů vysoký komín v Jinonicích, jeden z nejhezčích je 58 metrů vysoký komín ve Smržovce na Jablonecku. “Dříve si dávali stavbaři na komínech více záležet, byly to skutečné architektonické skvosty,” dodal Vyštejn. Komínům do sta metrů říkají pyždík, do dvou set metrů lanýž a nad 200 metrů globon. Dále je dělí podle ochozů, komín bez ochozu je podle nich ubožák.

Lezení láká kluky i holky, mladé i starší, bývalé horolezce, ale i vědce a intelektuály. Nejvíce příznivců má v Praze. Svaz vznikl přes 26 lety a v současné době má asi 500 členů, z toho několik zahraničních.

“Nikdy předem nevím, co mě čeká. Jestli narazíme na ochranku, jestli na nás zavolají policii nebo jestli se jen pokocháme z ptačí perspektivy krásnou přírodou,” řekl Vladimír Jiřička, který na komín vyrazil i na Štědrý večer. Lezení se podle něj snadno propadne, on sám považuje svou slabost za duševní úchylku.

Komínáři se podle výkonnosti rozdělují do tří stupňů. Ti, co provedou 50 výstupů, z nichž jeden je na komín vyšší 100 m a jeden na komín vyšší 200 metrů, jsou zasloužilí komínáři, nad nimi jsou ještě národní komínáři, komínář-hrdina a laureát. Komínář roku našplhá od ledna do prosince až 13 kilometrů do výšky.

Výstup na stometrový komín trvá půl až tři čtvrtě hodiny. Komínáři jsou k sobě vždycky přísní, musí být v dobré kondici, nikdy při lezení nepijí a všechny výstupy pečlivě evidují. Ke všem konstrukcím komína chovají hluboký respekt. Podobně jako mezi horolezci, vodáky, parašutisty nebo jeskyňáři mezi nimi panuje absolutní shoda a stoprocentní spolehlivost. Zřejmě to v kontrastu s dobrodružstvím činí nový sport tak atraktivním, míní Jiřička.

Zdroj: ČTK